Září 2010

28. 09. 2010

28. září 2010 v 20:22 | M o o* |  Příležitostní deník.
Zdravím vás pozemšťané,
datuje se 28. 09. 2010... 

Dnešek začal k mému překvapení docela dobře. Po probuzení jsem sice zjistila, že nás déšť opět poctil svou návštěvou, ovšem to mi náladu už ani nezkazilo. Řekla jsem si, že můžu být doma v teple, nemusím vystrčit ani nos, tak na co si stěžuji? Potěšil mě též ten fakt, že je dnes svátek (Václave - svatý muži, tvůj svátek mnoha lidem přináší potěšení) a já tudíž nemusím do toho našeho milovaného ústavu.

Bohužel myšlenka na ústav mě neopustila ani v průběhu odpoledne. Naše drahé profesorky nás opět měly rády, naložily nám krásné učení a připravily plno testů na prověření našich hlaviček, které stejně všechny ty nesmyslné věty po testu vypustí. Malé rozptýlení přišlo s mojí malou sestřenicí, která je doslova úžasná. Vyráběli jsme zase nějaké ty věci do školky a povídali o jejích malých kamarádkách. Prostě je neskutečná. Po jejích odchodu jsem se opět ponořila do slasti s učebnicemi, které mi dělaly společnost ještě dlouhou dobu.

Po té ,,krásné'' chvilce s učebnicemi jsem se odporoučela do vany. Horká voda byla víc než vynikající a já se mohla ponořit do snění...

Snění se protáhlo na delší čas a najednou zde byla už černočerná tma. Uvědomila jsem si, že zítřejší vstávání do školy se maximálně blíží. Zapnula jsem mou milou kamarádku - televizi - a šla se podívat na ty starosti prožívané lidmi z Ulice. Ach, krásné miminko!

Hm, dvacátá hodina odbila a na stanici Nova běží další problémy lidí z městečka Kamenice. 

Za nedlouho se ponořím do říše snů a jestli se dožiji zítřejšího večera, zase se tady vypíši několika žvásty.

 Au révoir, M o o*

27. 09. 2010

27. září 2010 v 21:21 | M o o* |  Příležitostní deník.
Milí zlatí...

Dnešním dnem jsem se vrátila na blog... Nic jsem nezměnila, vše jsem nechala tak jak je... Kromě pár drobností, je to stále při starém...

Rubrika: Příležitostní deník nebude už pouze příležitostní, bude to hlavní náplň blogu... A co teď? No začínáme...

Datuje se pondělí 27. 09. 2010 - propršený den...
 Ráno? Ani mi nemluvte, probudilo mě zběsilé bubnování kapek do plechového a částečně oprýskaného parapetu, kde v květináčích vnímaly déšť mé milé muškáty... No výborně, řekla jsem si. To samé jako včera! Člověk aby byl pouze zalezlý doma a ani nevystrčil nos, aby náhodou nechytil nějakou tu rýmičku či kašel! Děs! S mírnou nechutí jsem se neochotně zvedla z postele, jelikož jsem zjistila, že nejspíše už neusnu... No krása. Půl osmé, já mám ředitelské volno a jsem vzhůru takhle brzo! Brrr...

Oblékla jsem se a částečně otrávená z brzkého probuzení jsem si pomalinku leštila jeden zub za druhým. Hm, tak co teď? Zapla jsem si počítač a dala jsem se do surfování na netu... Co by taky člověk mohl v tomhle bláznivém počasí dělat? Zrak mi spočinul a odkazu looklet.com. Co by to mohlo být? No co, stejně je nuda, tak to aspoň zkusím. K mému překvapení mě to docela zaujalo. 

Po chvilce jsem si řekla, že se podívám z okna. Možná jsem tiše doufala, že uvidím vysvitnout sluníčko. Ach ta naivita... Odhrnu záclonu a  co to nevidím? Že by se ten déšť přeci jenom někomu líbil? Zahrádka pookřála, květiny vnímaly spršku jako dar. No, budeme jim to přát. Chvíli jsem tak pozorovala dopady dešťových kapek, když tu najednou mě vyruší zvuk motoru. Hm, kdo to může být? V tomhle lijáku musí být přece každý zachumlaný někde v pokoji, nejlépe u krbu, popíjet kávičku a pojídat sušenky - á, kéž by jsme měli krb! Zaostřím a vidím nějakou podivnou siluetu. Nejspíše muž. Mám pravdu. Bohužel žádný hezoun, ale doslova podivné individum! Zamíří k naším dveřím, drze si je otevře a zahuláká na celý dům jestli je někdo doma! Ts! Jdu se tedy podívat co chce. Chvíli se s ním dohaduji a pak si oddechnu že už konečně odchází, přičemž se snad ode mě dozvěděl to co potřeboval...

 No, déšť neustával ani v průběhu odpoledne. Ještě že existuje ICQ a podobné vymoženosti, na kterých se dá navázat kontakt s ostatníma, jinak bych se ukousala nudou, nebo bych při nejmenším ukousala alespoň okenní rám, u kterého jsem se ještě párkrát zastavila, abych se koukla na ten ,,krásný'' podzimní lijavec! 

 Odpoledne se přehouplo celkem rychle, já tu teď sedím, z okna už radši nekoukám, i když bych už stejně nic neviděla, jelikož svou moc převzala matička noc. No, na stole mi stojí chmelový nápoj, kterému již spadla pěna a posledních pár loků čeká na dopití. Snad mi přinesou krásný sny.

Adios amigos, M o o* 

Hmm... Takže co?

27. září 2010 v 20:35 | M o o* |  Co se jinam nevešlo...
Dobře no... Nevím zdali to má cenu, nemá... Tak proč s tím furt otravuju, co? No, řekněme to takhle...

Pár lidiček říkalo, že bych se mohla vrátit... Ale ujasněme si to:

GRAFIKA: Při mém momentálním zatížením studiem - ne...
DENÍK: Myslím že jo, to mě baví...
Vtipy, testy, srandičky: Ano, proč ne?

Takže ano, vracím se... Fav. sit. asi mít budu, ale ne Affs...  

Návrat?...

21. září 2010 v 18:03 | M o o* |  Co se jinam nevešlo...
Hm... Kdo to píše? Překvapivě, pro některé známá, M o o*... 

Blog jsem si pozastavila někdy v únoru a  tehdy jsem si řekla, že se vážně tak za měsíc, dva vrátím... Jenže ejhle, máme tu září, skoro říjen a to je první ''článek'' za celý ten dlouhý čas... Hm, co tomu bylo příčinou? Já ani nevím... Možná ten fakt, že blog mi prostě nechyběl. Možná proto, že jsme na něm nebyla závislá (dobře pro mě!...:D) nebo proto, že můj blog nebyl tak populární a nebyl to doslova můj svět... 

Za tu dlouhou dobu se toho událo opravdu hodně...  Nebudu jmenovat všechno, byli by jsme tu dlouho... Ale vaše otázka asi zní, proč tedy vlastně píšu, že? SB už asi žádná nemám a velmi pochybuji, že by sem tenkrát, kdysi dávno, chodil někdo, komu by se můj blog líbil... No, abych odpověděla... Sama ani nevím... Možná bych chtěla mít blog jako deník. Je na mě někdy moc věcí a ráda bych se vypsala někam, kde si to třeba i někdo přečte a pomůže mu to v tom, že uvidí, že i ostatní lidé mají problémy a třeba i daleko horší... 

Něco ke grafice? Hm, design na tomto blogu je velmi starý, ale proč ho měnit?... Název je výstižný... Mých vzpomínek je tu opravdu hodně... Od mých začátků se toho změnilo moc... Já sama si někdy pro sebe grafičím. Mám v PC uloženo plno prací, které by stály za zveřejnění (si myslím), ale nemá to asi cenu... V těch několika miliónech, nebo aspoň tisících, blogů, stejně nemám šanci, takže...

... Mám někdy nutkání se vrátit, ale kdybych chtěla dosáhnout něčeho, jako nějaké populární blogy, bylo by to opravdu hodně, doslova tvrdé, práce... Často si píšu deník do počítače... Mám trápení jako asi každá čtrnáctiletá holka a prožívám i svoje první lásky, vzrušení a zklamání...

Hm, myslím že už klábosím docela dost dlouho, nikdo to stejně číst nebude, takže je to vlastně zbytečné... Rozhodnu se do zítra a uvidíme... Blog mi vážně nechyběl a nijak  mě to sem ani netáhne, ale tak myslím, že si tahle stránka nezaslouží aby upadla... Přeci jen mi někdy přinesla útěchu a jindy naopak potěšení... 

Je hafo takových blogů jako tenhle, tak si teď tak po tom dlouhém článku říkám, jestli to vážně má cenu... No, ale tak nevadí, zkusím a uvidím...

______________________________________________________________________


© Jeanne. - Nepokradeš, vrať se kdykoli.
free counters