Říjen 2010

16. 10. 2010

16. října 2010 v 15:13 | M o o* |  Příležitostní deník.
Hi, all naive fools like me...

No, popravdě řečeno ani nevím o čem psát... Babí léto se vystřídalo se sychravým podzimem a moje nálada a vztahy se s některými lidmi změnily skoro stejně...

V týdnu se nedělo nic moc převratného... Tak nějak všechno zamrzlo, jako kdyby se už chystalo na přicházející zimu. Až včerejší páteční večer, mi přinesl přemýšlení... Zamyslela jsme se nad mnoha věcmi... Nad změnami, které jsem zažila, zažívám a ještě zažiju... Co bylo v minulosti, k tomu se vážně nerada vracím. Nemám úplně nejkrásnější vzpomínky, i když nostalgické vzpomínky z dětství  bezstarostnosti, to přebíjí... Kolikrát už jsem si přála mít u sebe kolečko a vrátit se na několik let dozadu. A možná právě to, že to nejde, mě stále v hlavě trčí jako taková výstražná kontrolka k tomu, abych na to přestala myslet a začala se starat o to, co je teď... Já jí ovšem neposlouchám. Nejspíše chyba...

Hm, když jsem tak mluvila o změnách, napadla mě jedna aktuální... Přichází něco na co jsem se rok a třičtvrtě těšila... Odejde takové malé já, které mě provázelo. Na kolik lidí se usmívalo, mračilo, kolik blbostí si z mých úst vyslechlo... Nevím proč, ale beru to jako takovou mojí součást. Vážně nejsem hezká. Ne, prostě nejsem. Všichni to vědí, ale neřeknou mi to a dělají jako že nic. Mrzí a možná mě i trochu deprimuje myšlenka na to, že kluk v mém životě bude hrát roli někdy hodně pozdě, jestli vůbec. Ale co no, plno lidí se muselo vypořádat s horšími problémy. Vlastně i já. Tohle je takový detail, který je ale úplně na špici. Přemýšlela jsem o změně. O velké, jenže na co se měnit? Jsem originál (i když né zrovna povedený)... Odejdou rovnátka. Ano, ty malé drátky, které nás připravily o jedenáct tisíc, dokonale mi několikrát podráždily dásně a tváře, ale mají velkou zásluhu na mém rovném chrupu. Zní to divně, ale prostě je mám ráda...

Začetla jsem se také do čtvrtého dílu Twilight ságy. Docela bych si přála být jenom nějaká vymyšlená hrdinka v příběhu. Knížka, jízda na kole a na koni, jsou takové moje tři věci, které mě osvobozují od reality a na chvíli přenesou do světa fantazie. Někdy mi to přinese i užitečné vnitřní rady...

Když tak koukám na ty články, které jsem za posledních pár dní napsala, jsou slabé. Hodně slabé. Hm, no, nedá se nic dělat. Podzim se podepsal už i na mě. Až přelousknu těch šestset stránek, tak se možná ozvu..

Zdraví vaše, nesmyslné články vytvářející, M o o*

12. 10. 2010

12. října 2010 v 17:20 | M o o* |  Příležitostní deník.
Zdravím človíčkové...
Den 12. 10. 2010... Rekapitulace...

,,Paráda!'' Přesně to jsem si řekla, když jsem se v neděli dozvěděla, že pojede na túru na kole. Miluju jízdu na kole... Vlastně možná stejně jako jízdu na těch neskutečných zvířatech - koních... Moje láska ke koním je vám už jistě známá. Zrovna v neděli dávali i Velkou Pradubickou, takže bylo na mě, jestli zkejsnu doma u televize, nebo si pojedu provětrat hlavu, která byla značně přeplněna. Nakonec jsem se rozhodla pro kolo. Ujeli jsme krásných 30 km, taková pohodová vyjížďka. Pokoukala jsem se po těch všemožných barvách, které již podzim vykouzlil na listy stromů, vytipovala si pár míst na pořízení nějakých těch fotek a natrhala šípky. Když jsem tohle všechno dělala, zapomněla jsem dočista na všechny problémy. Pokud bych ovšem chtěla, aby moje hlavička zůstala takhle krásně bez problémů pořád, musela bych jezdit od svítání do setmění... Asi po dvou hodinkách jsem se vrátila a byla jsem ráda, že jsem stihla hlavní dostih 'Pardubické'. Vyhrál Váňa. Přeju mu to moc a kdo ne, tak ať jde do pr.... pápá!

Pondělí... Heh. Nejradši bych do té školy už ani nechodila. Jo, jsem možná nešťastně zamilovaná. Někdy bych se nejradši zabila za moje úlety, protože mi vždycky přinesou víc trápení než samotné lásky. Vlastně když nad tím tak uvažuji, nemám co žvatlat, když nemám s čím porovnávat... Hm, no prostě mě užírá další kluk!... Aspoň že jsme šli první dvě hodiny do kina. Vážně mě to už všechno štve!

Úterý - dnešek. Opět dvě první hodiny v kině - s tím jsem vstávala. Někdy mám pocit že vstávám snad pokaždé levou nohou, protože to vážně není normální co mě se dokáže doslova sesypat pod rukama... Kopnout by to chtělo, aby si pamatovalo, že mi už dál prostě padat nebude. Jo, možná myslím štěstí, kdo ví, každopádně jedno je jisté: štěstí se mě vážně jako klíště nedrží a já ho docela často postrádám. V lásce, v životě, v kamarádství...


Ráno jsem otevřela dveře a co to nevidím? Kamarádka jinovatka se na nás přišla podívat? Hm, ranní mrazíky už nám taky klepou na dveře a podzim už nás má dávno ve své moci. Někoho podzim okouzlí, někomu je u šosu a jiného štve tak, že jen co skončí léto, přeje si aby tu bylo další. Každé roční období má to své kouzlo a podzim ho drží ve svých barvách, které maluje všude po listech a které přebijí to poprchávání a ranní mrazíky...

 No, myslím že už se zase vykecávám dost dlouho... Čím bych to tak zakončila? Tím, že podzim přináší deprese, ale i potěšení, které můžete vnímat kdekoli, stačí se jen zastavit od toho každodenního shonu a porozhlédnout se.

Vnímejte a zase někdy nashledanou, M o o*

Music...

8. října 2010 v 16:25 | M o o* |  Poslechni si.
Hm, bréj dén... :)

Myslím, že už bylo na čase, abych přidala i něco jiného než jenom mé slaboduché žvásty...
Prosím zde je několik písniček, které jsem před nedávnem stáhla a tím získali čestné místo na mé paměťové kartě a rovněž se zařadili i do seznamu na přehrávači...

Řekla bych, že jsou vážně známé ale nevadí ne? Někomu třeba přijdou vhod...
Perex... 


4. 10. 2010

4. října 2010 v 21:24 | M o o* |  Příležitostní deník.
Buďte pozdraveni!,
datuje se 4. 10. 2010...

Dlouho jsem se neozvala, vím... Důvodem není nic jiného než škola. Co by se taky dalo čekat že?... Co se děje ve škole vážně asi popisovat nebudu, jelikož to je něco nepopsatelného... Od záchvatů naprosté hysterie až po neutišitelný řehot!...

Vraťme se ale do víkendu (2. - 3. 10.)... Sobota proběhla ve snaze narvat do mé kebulky pár řádků z papírů svázaných v desky a nadepsány mým jménem. Jestli to bylo úspěšné se dozvím až dostanu známky, které budou na testu ve velkém rudém kruhu, plus ještě třikrát podtržené, div že není protrhlý papír. Asi na paní profesorky dopadá naše ''vždy výborná'' připravenost na hodiny...

Trošku se pohneme k neděli... Hm. Myslela jsem, že to bude opět jen další neděle promarněná u televize či u PC. Ovšem mě mile překvapila! Vydala jsem se na zámek, kde byla má nejmilovanější zvířata - koně. Byla jsem nadšená. Úžasná akce! Nejenom že jsem mohla obdivovat krásu koní, mohla jsem si koupit nejrůznější věci - od hrnečků, přes jídlo až po oblečení. Podívala jsem se i do zámku samotného, kde byla prohlídka, obohacená o představení dětí, hrajících zámeckou rodinu - rovněž super! Taky jsem se podívala na mojí další vášeň - houby! Miluji houbaření! Výstava hub mě sice trošinku zklamala, ale zato jí dorovnala výstava fotografií - nádherných fotografií - a výstava naší historie - od pravěku až k nám. Už jsem nemohla mít lepší náladu! Tolik zážitků jsem měla, že opravdu nemohu popisovat do detailů, jelikož bychom tu byli staletí...

A dnešek? Panebože to byl snad ukázkový pátek třináctého, i když je pondělí čtvrtého a po té úžasné neděli by snad vše mělo začít dobře. Ovšem na mě se asi někdo spikl a na vše co jsem sáhla už od samého rána, se mi pod rukama sypalo jako domeček z karet. Celý den, se mi potom klepaly ruce jako dva ratlíci, kterým je zima, protože jím panička zapomněla dát zbrusu nový kabátek.

Když jsem se na konci dne ocitla doma, konečně otevřela knížku a popíjela u ní cappuccino, přála jsem si, aby se tenhle den v několika posledních letech, už vážně neopakoval...


 Adieu mes amis, M o o*
______________________________________________________________________


© Jeanne. - Nepokradeš, vrať se kdykoli.
free counters